Jako úplní začátečníci jsme při volbě plemene slepic tápali. Naše požadavky byly: středně těžké plemeno (které se dá také zužitkovat v kuchyni), otužilé a vhodné do tvrdých podmínek Vysočiny, zároveň dobrá nosnice. Tak jsme pro začátek zvolili amroksky. V líhni ve Žďáru nad Sázavou jsme si zamluvili 20 třídenních kuřátek. Ze začátku jsme je ubytovali v bedničce se žárovkou u nás v ložnici, jak kuřátka rostla, tak se pak přestěhovala do zděného kurníčku s výběhem. S amrokskami jsme byli spokojeni. Nejvíce jsme na nich ocenili dobrou zimní snášku. Při pořizování čistokrevné drůbeže nás místní od toho odrazovali, že prý čistokrevná drůbež má nižší snášku, než jejich oblíbení hybridi. Je pravda, že hybridi mají snášku přes 300ks vajec ročně, ale to jen v podmínkách hal s klimatizací, vyváženým krmivem a pravidelným světelným dnem. V podmínkách drobnochovu, kde kolísají teploty, délka světelného dne se v průběhu roku mění a i krmná dávka kolísá podle toho, co si slepice samy obstarají, se snáška přibližuje čistokrevným plemenů, tj. cca 180-200 vajec ročně. Navíc tyto slepice si v tvrdších klimatických podmínkách dělají ve snášce zimní přestávku. Tak to nakonec dopadlo tak, že ti, kteří nás odrazovali od pořízení čistokrevného plemene, si k nám v zimě chodili pro vejce, protože jejich "zázrační" hybridi nenesli.
S amrokskami jsme byli spokojeni, ale nemohli jsme provnávat s jinýmu plemeny, protože jsme jiné zkušenosti neměli. Proto jsme se rozhodli, že neustrneme a pořídíme si i jiná plemena.
Tři dny staré kuřátko amroxky
Letové zkoušky
Už odmala byly amroxky absolutně ochočené
Kuře útočí
Naše první výstava v Bystřici n. Per. skončila úspěchem - čestná cena
Pán kurníku
Za 2 roky jsme si pořídili bílé plymutky a sussexky, další ze středně těžkých plemen s kombinovanou užitkovostí. Slepičky nás hodně zaujali, tak jsme se ještě rozhodli si pořídit nějaké plemeno jen tak, na okrasu. Původně jsme uvažovali o bojovničkách ko šamo, ale jejich choulostivost na nízké teploty nás od nich odradila. Proto jsme se rozhodli si pořídit zdrobnělé malajské bojovnice. Jsou otužilé a zajímavé svým vzpřímeným nesením těla. Náhodou se nám je podařilo sehnat v rodobarvém zbarvení, které není zrovna moc obvyklé. Pro své první kusy jsme si jeli k p. Sedlákovi do Budišova u Třebíče. Malaječky jsou naši miláčci, jsou velice přítulní (někdy až vlezlí), běhají za člověkem jako psíci a nechají se bez problémů chytit a manipuloat se sebou. Přesto že se jedná o zdrobnělé plemeno, jejich kvality také ocenila naše maminka v kuchyni. Obzvláště jejich veliké nasvalení v oblasti prsou i stehen z nich dělá i kuchyňsky dobře využitelnou drůbež. Avšak jejich tvrdá kůže se musí odstranit. Je to zřejmě dědictví po zápasových předcích, kdy jejich kůže připomíná vepřovu kůži. Takže naše představy o vypečeném kuřátku s křupavou kůžičkou se pomalu rozplynuly. Jako nosnice nejsou bojová plemena moc dobrá. Malajka se sice pohybuje v té výkonnější skupině, ale přes 90 vajec za rok se většinou nedostane. Navíc je snáška velice ovlivněna počasím, takže se omezuje od dubna do září. Ale kdo hledá příjemnou a zajímavou drůbež, přijde si na své.
Naše první malajské bojovnice od chovatele p. Sedláka
Tak a startujeme
Kohout malajky z našeho prvního odchovu
Kohout malajky v zimě
Dalšími plemeny, které jsme si pořídili, byly zdrobnělé velsumky a zdrobnělé brahmanky bíle a žlutě kolumbijské. Jejich pořízení nebylo plánované, ale víceméně náhodné. Známý nám zapůjčil líheň (abychom si mohli nalíhnout naše oblíbené malajky) a jako protislušbu jsme mu měli z jeho násadových vajec nalíhnout a "vypiplat" kuřata i pro něj. Potom nám nějaká také nechal, tak jsme přišli k plemenům, která jsme si nikdy ani pořídit nechtěli. Moc se nám zalíbily a opravdu s těžkým srdcem jsme se brahmanek zbavovali. Je to okrasné plemeno a v našich podmínkách velkých výběhů s vysokou trávou a silnou raní rosou opravdu trpělo jejich nádherné opeření. Stavět písčité voliéry a slepice pouštět jen občas do výběhu je proti našemu přesvědčení, tak jsme je nakonec prodali. Toto plemeno bylo tak vyjímečné, že se na něj k nám chodili koukat lidé z naší vesnice, že ještě nic podobného neviděli. Dodnes se ještě ptají, jestli zase nebudeme mít ty hezké slípky s peřím na nohou.
Brahmanka - žlutě kolumbijské zbarvení
Velsumky jsme si nechali, byť jsou to takové obyčejné slípky, které nas nikdy nijak neoslovily. Zde musíme ale vyzdvihnout jejich výborné užitkové vlastnosti. Obzvláště velikost jejich vajíček je v poměru k velikosti jejich těla enormní.
Velsumka na sněhu
Opravdu velké zalíbení jsme našli ve zdrobnělých plemenech, tak jsme prodali poslední plymutky a sussexky a řekli si, že se budeme věnovat výhradně zdrobnělkám. Jejich spotřeba krmiva je o hodně ekonomičtější a také na stejném prostoru si můžeme dovolit chovat více kusů.
Dalším plemenem, které jsme si pořídili, jsou zdrobnělé faverolky lososovité. Již asi 3 roky jsme byli jejich obdivovateli a nakonec se nám podařilo sehnat násadová vejce od p. Jedličky z Brna. Nejen jejich netradiční vzhled (opeřené běháky s 5 prsty a licousy a vous), ale i jejich vytrvalá zimní snáška a odolnost proti mrazu nás dosud fascinuje.
Kohout zdrobnělé faverolky lososové
Faverolky jsou odolné vůči mrazu
Zdrobnělé indické bojovnice bažantí
Naše první hejno čítalo pouze 4 kusy a pořídili jsme si je na vánoce 2008. Kohouta a 3 letou slepičku jsme pořídili u pana Nováka v Budišově u Třebíče, který s chovem končil. Kohout nebyl nic moc, měl více meděnky v černé barvě a slepička měla v kresbě pouze 2 lemy. Hejno jsme doplnili o 2 nádherné slepičky od pana Procházky z Luky nad Jihlavou. Těmto zvířatům se nedalo nic vytknout a necháváme si je v chovu i do sezóny 2010.
V roce 2009 se první dubnová várka v líhni nepovedla a nebylo ani jedno kuře, což chovatelé indických bojovnic dobře znají. Ale květnová, červnová a červencová líheň vyšly docela dobře. Ale takto pozdě líhnutá kuřata nestihnou do konce roku vyspět, proto ani na výstavě v Bohdalově moc parády neudělaly. Asi největším nedostatkem je, že se u některých kohoutů objevila příliš vzpřímená postava a u některých slepiček světlejší odstín základní hnědé barvy. Na sezónu 2010 jsme si nechali 8 slepiček.
Rok 2010 byl v našem chovu z. indických bojovnic katastrofický. Neodchovali jsme jediné kuře. Nádherný modře bažantí kohout nám začal kulhat. Po dlouhém léčení zánětu v kloubu jsme jej museli utratit. Kulhání se v našem chovu objevovalo velmi často. Bylo to pravděpodobně tím, že naše drůbež má neomezený výběh a máme všechna plemena pohromadě. Tak všichni utvořili jedno velké hejno, které běhalo pospolu. Pochopitelně indické bojovnice svými fyzickými parametry nemohou "stíhat" dlouhonohým malajkám. Ale pud zachování hejna je nutil k nadměrnému pohybu. Hodně se přetěžovaly a pak kulhaly. Několik dnů v klidu to většinou spravilo. Buhužel u kohouta nezabrala ani léčba. Nakonec jsme se rozhodli s tímto plemenem skončit. Spíše bychom jej doporučili do menších výběhů nebo voliér.